Zatímco někteří živočichové se do přírody Vysočiny vracejí, jiní se v tichosti vytrácejí. Mezi ty druhé patří i dva druhy sov žijící po staletí v blízkosti lidských sídel.

Poslední hnízdění sýčka obecného se podařilo v kraji prokázat v roce 2001 u Pacova v pelhřimovském okrese, od té doby nic. „Sýček někde možná utajeně žije, ale nemáme o něm žádné zprávy,“ vysvětluje Pavel Koubek ze sdružení Zelené srdce. Sýček žije v blízkosti lidských sídel a nevyhýbá se ani městům. Hnízdí v dutinách stromů, ale častěji ve škvírách a různých otvorech ve zdech domů. Nejspíše se prozradí charakteristickým houkáním znějícím jako „půjď-půjď.“ „Pamětníci vzpomínají, jak byl pro tento hlas slyšitelný v každé vesnici v minulosti považován za posla smrti, který lákal duše nemocných na onen svět, ale to je jen pověra,“ doplňuje Koubek.

Sýček.

Ohrožen je sýček používáním chemických látek v zemědělství, změnami v hospodaření v krajině, ale také autoprovozem. „Z posledního prokázaného hnízdění vylétla čtyři mláďata a po několika dnech bylo jedno nalezeno na silnici mrtvé po srážce s autem,“ říká o jedné z hrozeb vysočinský ochránce přírody. V celé republice se odhadem vyskytuje posledních 120 párů těchto sov, a protože se jejich počty neustále snižují, jsou bohužel horkým kandidátem na vyhynulý druh nejen na Vysočině.

Namále mají i další sovy žijící v lidských sídlech, a sice sovy pálené. Ty hnízdí na kostelních věžích nebo půdách zemědělských budov. Bohužel pro ně je však většina kostelních věží dnes uzavřena proti vnikání holubů a v zemědělských objektech řádí kuna skalní, která je hlavním predátorem této sovy. „Když jsme v roce 1996 začínali s projektem na záchranu sovy pálené, předpokládalo se, že zde stále roztroušeně hnízdí, ale skutečnost ukázala, že i ona je na Vysočině velice vzácná. Naše odhady dnes říkají, že hnízdí dva páry v každém okrese kraje,“ uvádí Pavel Koubek. Poslední prokázané hnízdění je však z roku 2005 z okresu Pelhřimov a od té doby i u tohoto druhu chybějí důkazy.

V letech 1996 až 2000 bylo v zemědělských objektech rozmístěno víc než 200 kusů budek zajištěných proti vnikání kuny skalní. „Část budek už dnes není, protože některé byly ukradeny, zničeny a často došlo ke zbourání celých objektů nebo jejich přestavbě, ale zbylé budky jsou stále pro hnízdění sovy pálené připravené a my se je snažíme každoročně alespoň částečně kontrolovat,“ přibližuje Koubek. Ochránci přírody se snažili sově pálené pomoci i vypouštěním jedinců z umělého odchovu zoologických zahrad, ale to bylo v roce 2009 ukončeno. „Ne že by nebylo možné sovy na vypouštění získat, ale je na to nutná výjimka ze zákona a tu se nám nepodařilo obnovit,“ dodává zakladatel sdružení Zelené srdce.

Sovy pálené v hnízdních budkách. Foto: Pavel Koubek 3x

Naděje na prokázané hnízdění sovy pálené na Vysočině je podle něho alespoň o něco větší než v případě sýčka. Snad jsou odhady o skrytě hnízdících párech správné. „Tyto sovy v prvním roce života migrují až do vzdálenosti sta kilometrů, a je tedy možné, že se z níže položených oblastí, kde se jim daří lépe, vydají i na Vysočinu. Zda se to stane už letos, ukážou zanedlouho kontroly budek, protože hnízdní sezona právě začíná,“ uzavírá zvířecí zastánce.